Michael Fassbender je jeden z nejintenzivnějších herců svojí generace. Vedle stále rostoucího úspěchu v Hollywoodu věnuje spoustu energie nezávislým filmům. Nebojí se přitom extrémních poloh, což přesvědčivě demonstroval film režiséra Steva McQueena Stud. Oproti Studu představuje Frank opačný extrém. Kdo se chce rozplývat nad Fassbenderovými mužnými rysy, měl by sáhnout jinam. Kdo má zájem o dojemný portrét jednoho šílence, je tady pro něj Frank.
Frank je inspirovaný Frankem Sidebottomem – uměleckou personou britského komika a hudebníka Chrise Sieveye, jejímž poznávacím znamením byla maska připomínající postavičky z animovaných filmů Maxe Fleischera. Inspirace Frankem Sidebottomem se ale omezuje prakticky pouze na Frankovu masku. Jinak je Frank svou výstředností, bezprostředností a perfekcionismem kombinací Daniela Johnstona, Kapitána Beefhearta nebo Franka Zappy.
Film nás seznamuje s Jonem (Domhnall Gleeson), amatérským klávesistou, který touží po popularitě a marně se snaží napsat svoji první píseň. Žije s rodiči a vězí v nudném kancelářském zaměstnání. Osud mu však z ničeho nic dává šanci v podobě záhadné kapely "Soronprfbs", jejíž klávesista se pár hodin před koncertem zbláznil. Na pódiu se Jon poprvé setkává s Frankovou stoickou maskou, která jej přizve i na další koncert. Z koncertu se však vyklube nahrávání alba a Jon se na mnoho měsíců stává dobrovolným rukojmím Frankova létajícího cirkusu.
Too weird to live, too rare to die
Během měsíců strávených nahráváním alba na izolované chatě v lesích se Jon snaží odhalit Frankovo tajemství a zjistit co se skrývá pod maskou, kterou si Frank nikdy nesundává. Místo odpovědí však vyvstávají jen další otázky. Proč Frank umí německy? Jak jí a sprchuje se? Jon ve Frankovi vidí zdroj inspirace a cestu k probuzení vlastní, těžce postrádané kreativity. Frank dokáže složit z fleku píseň i o vláknu trčícím z koberce. Jon se díky tomu pomocí twitteru a youtube rozhodne kapelu proslavit a do stále nekončícího nahrávání investuje své zděděné jmění. Většina kapely jej však nesnáší a přičítá mu zištné úmysly. Jako Jonův antagonista funguje thereministka Clara (Maggie Gylenhall), která Franka miluje a má strach, že ho Jon svým tahem na branku zničí.
Frank byl v trailerech prezentovaný jako ztřeštěná indie komedie. To je však pravda jen z půlky. Třetí akt odehrávající se na festivalu South by Southwest přivádí kapelu do velmi nepříjemných končin. Děj filmu totiž spočívá na jednom velkém nedorozumění. Jon má za to, že má před sebou potenciálně úspěšnou kapelu vedenou excentrickým géniem. Místo toho však utratí svoje dědictví na partu šílenců vedenou mentálně postiženým nešťastníkem. Jonova slepá touha po slávě pak kapelu dovádí na samé dno.
Jonova chyba spočívá v jeho fascinaci tváří pod maskou. Zatímco se jí snaží pohlédnout do očí, Frankova maska se dívá přímo na něj. Frank, který ho inspiruje a fascinuje, není ničím víc, než maskou. Odsud pramení Jonovo nedorozumění. V masce totiž vidí jen symbol postrádané kreativity a nikoliv symptom duševní choroby. V touze nahlédnout pod masku mu uniká evidentní fakt, že normální člověk by se v ní nesprchoval. Jon tak připomíná například postavu Jacka Lemmona z filmu Glengary Glen Ross – realitního agenta, který se raduje z výhodného prodeje, a přitom neví, že kupci jsou bez peněz a nemají všech pět pohromadě. Stejně jako Jacku Lemmonovi brání Jonovi touha po úspěchu pohlédnout pravdě do očí. Nakonec Jon opouští kapelu tak, jak ji našel. Jedinečnou ve své podivnosti a odsouzenou k samotě. „Too weird to live, too rare to die“.
I love you all
Frank je se svojí krátkou stopáží překvapivě komorním příběhem, který trpí jistou tónovou nevyvážeností. Situační humor občas prosakuje i do míst, kam se nehodí. Většinu času se film tváří jako komedie, kterou však zakončuje hořká pointa. Frankova ztřeštěnost se brzy po příjezdu kapely do Texasu stává velmi smutnou. Zajímavá je taky proměna Jona ze sympatického losera v bezcitného uzurpátora, který výměnou za popularitu na twitteru krájí a rozdává Frankovu duši.
K Frankovi je však konec milosrdný. Vrací mu jeho vlastní tvář. Jonovi pouze dovoluje uvědomit si svoji chybu. Ocitl se v jiném příběhu, než myslel. V podobné situaci se odehrává divák, který film sleduje Jonovýma očima. Nekoupil si lístek na film o dobrodružstvích jedné divné kapely, ale na film o kreativitě, šílenství a nástrahách slepé honby za slávou. Tímto Frank připomíná například Promethea, který v druhé polovině systematicky a nemilosrdně boří divákova očekávání vybudovaná v polovině první.
Nepříliš známý Domhnall Gleeson dostává ve Frankovi jednu z posledních šancí předvést co v něm je, než ho pohltí nová epizoda Star Wars. Role trapného losera je pro něj jako ulitá. Skutečnost, že pod maskou Franka je právě Michael Fassbender, dodává filmu váhu. Tragika příběhu spočívá totiž v tom, že maska skrývá tvář někoho, kdo pod ni nepatří. Někoho, kdo by nebýt jí dokázal snadno dobýt svět. Jistá subverzivnost dělá z Franka zážitkový film, který ve vás bude rezonovat ještě dlouho po odchodu z kina.
Žádné komentáře:
Okomentovat