V blízkosti lidské osady v ruinách San Franciska zažívá úsvit civilizace docela jiná. Opice uprchlé ze zoo a laboratoří na konci Zrození budují nedaleko města vlastní primitivní společnost. Umí efektivně lovit, ovládají písmo a částečně i lidskou řeč. Hluboko v lesích mají pevnost, v níž na skále stojí vyryto základní pravidlo, že „opice nezabije opici“. Obě civilizace se setkají, když se skupina lidí pokusí uvést do provozu opuštěnou přehradu na území opic, která by mohla lidské kolonii dodávat životadárnou energii. Obě si rychle uvědomí, že jedna pro druhou představují vážné nebezpečí.
Jak název napovídá, film je především příběhem opic a jejich rozkvétající společnosti. Role lidí je spíše pasivní a pozorovatelská. Hlavním hrdinou je šimpanz Cézar (Andy Serkis), který byl jednou z prvních opic ovlivněných virem a nyní je vůdcem opičího společenství. Cézar se snaží vyřešit napětí mezi lidmi a opicemi smírných způsobem. V tom mu oponuje jeho souputník Kobe, dříve pokusný šimpanz, který chová k lidem nedůvěru. Podobně strukturované hlavní postavy najdeme i na straně lidí. Film cíleně nestaví do protikladu lidi a opice, ale ty, kteří zastávají společné hodnoty, jako jsou rodina a domov, a ty, kteří jsou ochotní je v zájmu dosažení svých cílů ohrozit.
Snahou opic je vybudovat mírumilovnou společnost, která se vymezuje proti lidské krutosti. Lidé ničí jeden druhého, zatímco opice jedna druhé nesmí ublížit. Podobnosti s lidmi se však opice nemohou ubránit. Zpočátku filmu opice komunikují znakovou řečí, doplněnou pro diváky titulky. V průběhu filmu se frekvence užívání lidské řeči znatelně zvyšuje, až znaková řeč prakticky mizí. Pro lidské postav je tento aspekt děsivý. Opice si tím osvojují něco, co bylo dosud výhradně lidské. Symbolem lidství je dále střelná zbraň, která je katalyzátorem ideologického rozvratu v táboře opic. Zbraň je tím, co posune šimpanze Kobeho za pomyslnou čáru. Film je v tomto ohledu možná až příliš zbrklý v antagonizaci Kobeho, jehož motivace je pochopitelná a částečně ospravedlněná. Oprávněná snaha o zachování svého společenství však vede ke zradě jeho hodnot – rodiny a domova.
Žít a nechat zemřít
Zásadní pro vývoj opic jako civilizace je řešení dilematu plynoucího z příkazu nezabíjet jeden druhého a potřeby bránit se nebezpečným jedincům, které připomíná dilema Ivana Karamazova, jak jej formuloval Albert Camus v knize Člověk revoltující. Ivan „nesnáší trest smrti, protože je obrazem lidského údělu, ale zároveň je přitahován zločinem.“ Je lepší být ctnostný a nelogický nebo být logickým zločincem? Zabít a porušit základní zákon nebo nechat žít a ohrozit integritu společenství? Cézar nachází pragmatické řešení. Na naléhání, že nemůže přece zabít jinou opici, odpovídá: „ty nejsi opice“. Poměrně předvídatelná odpověď hodná akčního hrdiny má v kontextu úsvitu nové civilizace zásadní význam. Představuje zrození morálního zákona, který do slova opice vkládá víc, než jen označení živočišného druhu. Nyní se v něm skrývá hodnotový rámec definující podstatu jeho nositele. Zároveň je výjimkou, která dává původnímu pravidlu dynamický charakter. Primitivní, chaotické násilí rozpoutané Kobem, je tím usměrněno a racionalizováno.
I když film končí porážkou společného nepřítele lidí i opic, vítězové jsou pouze opice. Pro lidstvo znamená konec počátek války, která pro ně nemůže dobře dopadnout. Nejenže jsou opice fyzicky zdatnější, ale nyní ovládají moderní technologii a nesou před sebou pochodeň morálního zákona. Cézar dává opicím trest smrti a posouvá je na další stupeň civilizačního vývoje. Blíž lidem, proti nimž se zpočátku snaží vymezit. Na rozdíl od Ivana, který chce spásu pro všechny, nebo nic, si Cézar nachází způsob, jak rozdělovat. „Ten, který nerozumí, jak může někdo milovat bližního svého, nemůže porozumět, jak jej někdo může zabít.“ Cézar tomuto rozumí, a proto vítězí tam, kde Ivan selhal. Planeta opic byla zrozena z emocí. Její úsvit přichází s rozumem.
Svět blockbusterů bývá v současnosti často kritizován kvůli přemíře remaků, rebootu, nekonečných pokračováních a absenci originálního obsahu. Úsvit planety opic však nabízí i jiný pohled na věc. Slavné filmové série jako Star Trek, Jurský park nebo právě Planeta opic se staly pevnou součástí kulturního podvědomí. Připomínají antické hrdiny jako Oidipus nebo Heraklés, kteří také vystupují v příbězích mnoha autorů, a umožňují novým filmařův použít známý koncept ke sdělení nových myšlenek a příběhů. James Bond ostatně tuto roli hraje už více než 50 let.
Úsvit planety opic upozorňuje na zranitelnost člověka bez moderní technologie a na zhoubnost upřednostňování vlastních zájmů před společným dobrem. Film však žádá od určitých postav příliš mnoho, a i když dává prostor jejich motivaci, posuzuje je přísně a prezentuje je v negativním světle. Jejich potlačené dědictví však ožívá v konfliktu, který konec filmu předvídá. Úsvit planety opic je film po všech stránkách velmi kvalitní. Bude velmi zajímavé sledovat, kam novou civilizaci zavede pokračování.
Žádné komentáře:
Okomentovat